TT / Jeden chybný krok

26. january 2017 at 16:19 | Lost Shadow |  WRITTEN
Problematiku jednoho chybného kroku, což je dnešním tématem týdne (a zároveň prvním, kterého se účastním) je mnoho.

Teď v zimě je však asi nejaktuálnějším tématem náledí. Osobně chodím s nosem "zabořeným" do země a jen očekávám ten moment, kdy mi podklouzne noha.
Přemýšlím zda bude bezpečnější padat dopředu nebo dozadu a jak se co nejšikovněji vyvarovat zlomené noze. (Kterou v současné době mají dokonce dva moji spolužáci, což je dostatečným strašákem pro mou maličkost.)
Jsem dokonce tak zaujatá půdou pod svýma nohama, že až nechtěně vkročím do silnice, protože v bílém celku chodník se silnicí poměrně lehce splyne, ani nebudu vědět, když mě srazí auto.

Ale berme to pozitivně, hlavně že si nezlomím nohu. :)



❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝

Dalším chybným krokem co vidím dnes a denně je moje kamarádka. Nemyslím tím její existenci, nicméně její rozhodnutí. Neustále řeší trable s klukama.. Je takový ten typ, co se zoufale zamiluje do koholi kdo jí napíše pár pěkných slov. Spolužák mi prozradil že o letních prázdninách vyjela dokonce i po něm a to se do něj zamilovala jen na základě pár společných her lolka.

Každý touží po štěstí a lásce, ale někdy je lepší prostě "počkat na toho pravého" a ne se nutně vázat na každého kdo se objeví.. Stejně to ve většině případů skončí špatně a takový člověk si vůči vztahům akorát udělá averzi a hlásá všude kolem sebe jak je lepší být sám. Přitom pokud najdete toho pravého, láska může být krásná věc.

Ale teď trochu konkrétněji, co se týče mé kamarádky Laury.
Snažila se zapomenout na jednoho kluka, který jí ublížil kvůli úplné kravině. Bylo to asi dva týdny co se rohodla že na něj zapomene. Řekla o něm totiž že nemá rád něco, co on vlastně rád má a on díky tomu nabyl dojmu, že ho Laura podvádí. Ve skutečnosti to tak pochopitelně nebylo. Každý zapomíná, jsme přeci lidé, ne?
Myslím že tohle nechám bez komentáře.

A hádejte co se nestalo? Ten kluk se znovu ozval. Po těch dvou týdnech, kdy se moje kamarádka začala vázat zase na jiný lidi, aby přišla na jiný myšlenky a pomalu zapomněla. (Z bláta do louže, ale přeci jen.)
Kamarádka stála před rozhodnutím jestli se tomu klukovi ozvat nebo ne. Zpráva co jí přišla vypadala asi takto..

" Lauro? Smiling Face With Halo on Messenger 1.0 "

Pochopitelně že i když první den tvrdila jak je to za ní, hned ten další se mu ozvala.. Za všechno se omluvil, napsal jí pár pěkných, podlézavých věcí a její milostný románek vlastně okamžitě znovu začal, jako by nic, přesně tam, kde skončil. Smutné je, ža za těch pár dní co Laura byla v sedmém nebi a celý den chodila s oblblým výrazem a potutelným úsměvem doslova otiským ve tváři, stihli dojít až k tomu, že spolu začali plánovat budoucnost. Dokonce přemýšlela nad tím jestli se jména vybraná pro její budoucí děti budou hodit k jeho příjmení...


Ale vymluvte ryze zamilovanému člověku, že řešit budoucnost s někým s kým se ještě nikdy neviděl ani neslyšel, (seznámili se přes seznamku zhruba před půl rokem, od té doby spolu komunikují pouze v psané podobě + došlo k výměně fotek) že tohle prostě není dobrý nápad.

V tom lepším případě si nesednou, prý je celkem cholerik a co ji znám, s takovými lidmi si moc nerozumí.
V tom horším případě ten kluk vůbec nebude takovej jakej čekala. Nesednou si.
Dle mého názoru by se každý "pár" měl vidět osobně, protože chat vám o tom druhém neřekne skoro nic, málokdo je v psaném projevu stejný jako v tom osobním, mluveném. Mluvím teď o sobě ale i o lidech co znám.

Problémem dnešní doby je, že spousta vztahů začíná právě ze seznamek a chatů. Na tom by ještě nebylo nic tak hrozného, přeci jen seznamky už nás doprovází pěknou řadu let, není to výstřel letošního roku.. Ale řekla bych že lidé se ani pořádně neznají a už pro ně ten druhý znamená hrozně moc, že to není úplně v pořádku. Není to problém jen Laury, moje další dvě kamarádky jsou na tom úplně stejně a spousta dalších lidí stejně tak.

~ x ~

Povím vám jeden příběh z mého života, který s výše zmíněným tématem celkem souvisí:

Dříve jsem se na alíkovi (přesně tak, mluvím tu o té dětské stránce - konkrétně chatovací části), seznámila s jedním klukem. Psali jsme si jen párkrát, když náhoda přála tomu, abychom se tam zrovna ve tejný čas sešli. Ten kluk se mě po pár dnech co jsme si psali zeptal, jestli bych s ním nechtěla chodit.

Bylo mi v tu dobu asi 12 nebo tak nějak. Měla jsem docela výčitky, když jsem mu psala že ne. Nikdy jsem nikoho neměla a i když už jsem měla dost rozumu na to, abych napsala že ne, moje vnitřní já mě pořád štvalo tím, že takhle budu "forever alone" a že jsem právě promrhala jedinou životní šanci.

Tenhle kamarád se mě po pár měsících zeptal znovu. A já znovu odmítla. Sice jsme se chvíli znali, psali si, byl na mě hodnej, ale stejně jako v případě Laury, byla to jen chatovací záležitost, ještě ke všemu přes skype, kde na profilovce měl obrázek z my little pony. :D

Přiznávám, bylo mi toho kluka líto, byl docela zoufalej, během tý doby co jsme si psali stihl mít jednu holku, která ho ale nechala z nějakýho dost povrchního důvodu. Kecala bych, protože už přesně nevím o co šlo, ale buď o to že neumí líbat, nebo že není dostatečnej chlap.

Měl ze sebe celkem komplexy, byl docela malej, na kluka. Měl něco kolem 164cm. Problémy doma, ve škole, lítal v drogách. Večer když rodiče už spali, utíkal z domu oknem a vracel se ráno. Někdy bloumal po nocích s kámošema, jindy sám s hlavou zdviženou k obloze poseté hvězdami. Předtím než odcházel, psali jsme si spolu, byl to můj starší "bráška". Určitě ho to oslovení štvalo. #FriendZoneJakSviňa Ale o existenci a významu tohoto slova jsem se dozvěděla až o něco později, bohužel.

Bylo to fajn, já v tý době byla sama po vztahový i kamarádský stránce, protože ani s holkama ve škole to nějak moc neklapalo. Zastoupil tedy moji nejlepší kamarádku té doby a já s ním řešila všechno. Problémy ze školy, problémy s klukama co se mi líbili, hudbu, kreslení, spoustu věcí.. Naoplátku vyprávěl on všechno mně a bzájemně jsme si pomáhali.
Jednou si se mnou dal dokonce hru Dobyvatele. Pamatuju si jak k několika otázkám napsal tak o 2000 víc než byla správná odpověď. Připadal si pak dost trapně a víckrát už jsme nic nehráli.

Takhle to šlo asi rok a on se zeptal znovu jestli s ním nechci chodit. Potřetí.. Potřetí jsem stála před tím stejným rozhodnutím.

Díváte se na celou situaci jinak? Odsoudili jste ho za ty drogy? Nebo vám je ho teď líto?
Můžete se vyjádřit v komentářích. ^^

~ x ~

Jo, přišel mi milej, propsali jsme spolu spoustu času, ale k čemu tohle všechno je, když jsem toho člověka nikdy neslyšela, neviděla.. Neměla jsem ani jeho fotku. Jak jste si právě přečetli, stála jsem v situaci podobné té Laury.

Odmítla jsem.


❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝ ❞ ❝


I když vznikne sebevětší náklonnost, což po chatu není nic těžkého, myslím že by každý měl toho druhého nejprve poznat. Poznat osobně. Až pak mohou přijít na řadu nějaké hlubší city.

Řekla bych že tenhle článek pošlu Lauře, že jí ho pošlu dřív než udělá další chybný krok ve svém životě, ale na to už je pozdě. Člověku, co sere srdíčka už není pomoci. To jsem si aspoň myslela.

Tento článek píši už druhým dnem, nejsem tak moc zapálenou spisovatelkou, protože neumím vymyslet poutavý konec. Ale co když se ten konec nabídne sám? Když váš vlastní hrdina přinese to pravé, úsměvné zakončení, na které všichni čekají...

Laura se ke mně dnes otočila a povídá: "Vím že je těžký pomoc šíleně zamilovanýmu člověku, ale asi máš pravdu, možná bych měla jít dál..."
 

3 people judged this article.

Poll

TT anketa - jak jste se dostali k tomuto článku?

Přes téma týdne na stránce blog.cz
Přes tento blog
Jinak

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 26. january 2017 at 18:24 | React

Není moc dobré se hned na někoho vázat, opravdu to pak končí neštěstím... Láska je mocná čarodějka...

2 B B | Web | 27. january 2017 at 14:18 | React

vždycky je lepší toho druhého pořádně poznat, přes psaní se všechny vlastnosti neprojeví :)

3 Black Black | Web | 27. january 2017 at 18:18 | React

Díky bohu, že společnost má normální lidi jako jsi ty. Přijde mi, že lidi dnešní doby jsou čím dál tím víc neopatrnější. Snad si toho člověka trochu proklepnu, před tím než s ním začnu chodit ne? Třeba pochopím lidi, co nikam moc nechodí a zkusej seznamku, protože chtěj poznat nový lidi. Když jim to teda najde podle algorytmu „vhodnýho” partnera, sejdou se někde venku a začnou se poznávat. To mi přijde normální. Ale když si někdo neuvědomí, že online je ten člověk o dost jinej, to už mi přijde trochu hloupost. :/ Hlavně kvůli tolika času na rozmyšlenou toho, co říct dál.
Ale co já vim, moji rodiče se poznali přes inzerát.. :D Bezva článek. :)

4 Jana Jana | Email | Web | 27. january 2017 at 20:59 | React

To, co dokázaa Laura, jsem já nikdy (na ZŠ a SŠ) nedokázala... Myslím, že se nauči fungovat, jak si přeješ a nebude srát srdíčka (to je boží slovní spojení!!!)

5 Lost Shadow Lost Shadow | Web | 28. january 2017 at 10:09 | React

[1]: to tedy je, bohužel

[2]: přesně tak :)

[3]: hah, jo seznamování by mělo probíhat osobně, ne naplánovat budoucnost přes chat a pak se sejít a vlastně si ani nemít co říct a vššechno zahodit

[4]: jsem prý jediná z jejích kamarádek co na to kouká reálně a neomílá pořád dokola jen: "ježiši vy jste tak sladký spolu, to je roztomilý..."

jinak slovní spojení "srát srdíčka" mám od jedné kamarádky už z dřívějška, jsem ráda že se zalíbilo ^^

6 Araiguma Araiguma | Web | 29. january 2017 at 20:31 | React

Zdravím~
Ach jo... láska je šílená a až příliš mocná. Moje první větší láska mi dokázala zamotat hlavu tak spolehlivě, že stále tu osobu mám ráda o moc víc, než by bylo vhodné... a existuje pro mě jen ona. Bude to už 3,5 roku.

Myslím (a doufám), že se tvá kamarádka z toho časem dostane a políbí ji rozum. Ugh, ty internetové romance, proč se jimi lidé dají tolik unést? :( Držím jí palce a tobě pevné nervy ^^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement